Pokud je dům napojen na kanalizační síť, provoz je bezproblémová (i když existují problémy s kapacitou čistíren). Nebezpečným zdrojem problémů je likvidace odpadních vod ze žump. V současnosti na Slovensku přibližně 50% obyvatel žije v neodkanalizovaných domech.
Za předpokladu, že pouze polovina z nich vypouští odpadní vody do žumpy, až 1,3 milionu obyvatel by mělo vyvážet odpadní vody ze žump. Část z nich to skutečně i dělá, ale bohužel podstatná část z nich má zřízeny žumpy s vypouštěním do „na koleně“ budovaných trativodu, do potoků, dešťové kanalizace nebo má žumpy s odčerpáváním na povrch, dokonce i do dešťových rigolů před domem. Pokud čtyřčlenná rodina vyprodukuje 10 m3 odpadních vod za měsíc, to představuje 3,2 mil. m3 za měsíc a 38,4 mil. m3 odpadních vod za rok z neodkanalizovaných domácností na Slovensku. V tomto kontextu asi volání po lepším životním prostředí do řad této skupiny obyvatelstva vyznívá komicky.
Měřidlo znečištění odpadních vod je parametr BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku po 5 dnech). Tento kvantitativní parametr udává znečištění vod hlavně organickými látkami. Čím je hodnota v mg / l vyšší, tím vyšší je znečištění. Pokud předpokládáme průměrné znečištění vod ze žump podle parametru BSK5 1 000 mg / l (reálné měření ukazují, že tyto hodnoty mohou být od 200 do 50 000 mg / l, podle toho, zda jde o „hustý“ nebo „řídký“ odpad) , pak celková hodnota vypuštěného znečištění ze žump představuje 38,4 mil. kg BSK5 za rok. Vliv na životní prostředí a zejména na kvalitu podzemních vod asi netřeba dále přibližovat. Za odpadní vodu a její likvidaci odpovídá její producent. Pokud jsou předpoklady pro napojení na kanalizační síť, měl by je využít. Pokud tyto podmínky producent nemá, jeho povinností je žumpu pravidelně vyvážet na nejbližší ČOV. Pokud by všechny domácnosti musely dokladovat způsob likvidace odpadních vod, zřejmě by nastal poměrně hlasitý křik. Je však korektně dodat, že kapacita současných čistíren odpadních vod na takové vývozy žump nestačí. Zdá se, jako bychom byli ve slepé uličce, ačkoli situace se pomalu zlepšuje. Jedním z aktuálních řešení pro stavebníky a vlastníky domů je rozumné použití domovních ČOV. Úkolem domovních čistíren není řešit čištění odpadních vod v rozsáhlých aglomeracích a obcích. Domovní ČOV se uplatní v samostatných obytných celcích, částech obcí a v oblastech, kde není efektivní budovat centrální stokovou síť. ČOV se hodí i jako dočasné řešení nakládání s odpadními vodami.
Legislativa a skutečnost
Slovensko má v rámci Evropské unie v některých ukazatelích poměrně přísné limity pro vypouštění vod. Zařízení ČOV je vodohospodářské dílo a jeho stavba podléhá vydání stavebního povolení.
Schválení čistírny předchází předložení projektové dokumentace dotčeným organizacím. Podle dosavadních zkušeností se nejnepříznivější varianta spojuje až s 30 vyjádřeními. Legislativa z pohledu řízení nerozlišuje stavbu domovní čistírny a čistírny pro celou obec. Rozčarování stavebníků po úvodním nadšení a následném zchlazení při zjištění, co všechno realizace čistírny v přípravné etapě vyžaduje, je pouze první nepříjemná zkušenost. Aby se předešlo zbytečným problémům, je důležité navázat kontakt s kvalifikovaným projektantem, který zpracuje projektovou dokumentaci.
Většina stavebníků rodinných domů je přesvědčena o opodstatněnosti čištění vod domovní čistírnou a žumpu považuje za krajní řešení. Povědomí zákazníků v tomto směru se výrazně zlepšilo, i vyšší vstupní investice je pro ně přijatelná.
Čistírna se musí zřídit přesně podle stanovených pravidel. V současnosti je jejich garantem Úřad životního prostředí (ÚŽP), který plní podle zákona roli speciálního stavebního úřadu pro vodohospodářská díla. Pro usnadnění celé schvalovací procedury by bylo potřeba na úrovni legislativy zřídit nebo pověřit některou z odborných institucí, aby prováděla praktické měření (kvality čistícího procesu) a hotové zařízení zařazovala do tříd. Zařízení s nejvyšší třídou (a tedy i s vysokou kvalitou) by nepodléhaly celé torture stavebního řízení, ale mohli by je instalovat odborně způsobilé osoby. Možná investory překvapí, že v certifikátech výrobků se hovoří jen o bezpečnosti zařízení a ne o jeho účinnosti nebo vhodnosti použití.
